Kaskáda rybníků ve Vesníku

V porevoluční době v půli roku 1990 se rybáři pustili do stavby. Položily se roury a také se postavil požerák. Ten je vcelku jednoduchý bez obslužné lávky, betonový, jednořadý s dřevěnými dlužemi, které umožňují odtok pouze svrchní vody (mimo úplné spuštění), a není součástí hráze. Hned vedle je malý bezpečnostní přeliv, momentálně už v ne zcela dobrém stavu. Na podzim se zajistil autobagr a jedno nákladní auto, které řídil p. J. Kijonka. Koncem října byla hráz hotová. V následujícím roce 1991 se upravila hráz, zpevnila se kamením, zasela se tráva a 16. června 1991 se instalovaly dluže do požeráku a rybník se začal plnit vodou. Rybník se průběžně odbahňuje, ryb je v něm dnes minimálně, protože jsme s cíleným vysazováním ryb (hlavně kapra) raději přestali. Naopak více tam uvidíte kačeny, které nám pomáhají s eliminací okřehku menšího, což je velice vitální vodní rostlina, která dokáže zcela pokrýt vodní hladinu v několika centimetrové vrstvě za poměrně krátkou dobu. Kolem, ale hlavně v mělčině rybníku je zajímavý litorál (mělkovodí) s různými vodními rostlinami a živočichy. Pokud neprší, voda v tomto rybníku bývá často poměrně čistá a jsou vidět na dně i různé vodní rostliny. Může to vypadat sice pro oko hezky, ale pro rybnikaření to není optimální a má to řadu příčin. Hlavně se ale nesmíme raději moc dívat na přítok...

A tady se dostáváme k čištění odpadních vod. Obecně pro čištění odpadních vod v malých obcích je typická velká nerovnoměrnost v přítoku odpadních vod do jakékoli čistírny, dále je to nemalé naředění, protože ve většině malých obcí je kanalizace z důvodu stáří značně netěsná a vedle splašků z domácností a dešťových vod do ní vstupují i drenážní a podzemní vody, takzvané balastní vody, a vše je doprovázeno a umocněno finančními možnostmi malých obcí. Takže co s tím? Bylo již mnohde ověřeno, že (nízko zatěžované) biologické dočišťovací rybníky jsou při dostatečné době zdržení schopné významně snižovat koncentrace různých forem dusíku i fosforu. Obecně na snižování koncentrace polutantů se podílí řada procesů – sedimentace, inkorporace do biomasy, difúze přes hladinu, infiltrace dnem rybníka apod. Samozřejmě jsou věci, které se nedají odstranit sebelepší čistírnou, ale to je na úplně jiný článek...

V nedávné době se objevily jisté úvahy zřídit níže pod III. rybníkem ještě jeden malý rybník. No ne že by tam nemohl být, naopak, vše ale musí mít nějaký smysl a potřebné finance na výstavbu. Vzhledem k různým okolnostem se proto nakonec „zájem“ pomalu obrátil spíše na oblast nad 0. rybníkem. Ono zde existuje cca 150 m dlouhý prostor od vyústění kanalizace pod zahradami až po 0. rybník, kde se dá teoreticky něco vybudovat. Z výše zde napsaných informací dává větší smysl výstavba zařízení (česle-lapák písku-štěrbinová nádrž nebo septik) pro dokonalé, předřazené, mechanické předčištění odpadních vod před jejich přivedením do nějakého biologického 0. rybníku. Výzvou mj. bude asi problém odlehčení (odlehčovací komory) při vyšším průtoku, což je v našich podmínkách vlastně nerealizovatelné. Cílem resp. výsledkem všeho by bylo zlepšení (přinejhorším další nezhoršování) kvality vody v celé kaskádě vč. snad i samotného 0. rybníku, který by potom stačilo odbahňovat třeba jen co 20-30 let. A třeba se jednou podaří i zrušit označení obecní kanalizace (resp. samotné obce Bítov) v různých státních agendách jako bodový zdroj znečištění (s rizikem vysokým) pro nedaleký níže položený Bílovecký rybník...:-)

K realizaci výstavby přehrady ovšem nakonec nedošlo pravděpodobně z důvodu nedostatku finančních prostředků, resp. dostala přednost jiná lokalita. Dnes je v lokalitě Bítovský mlýn a bezprostředně pod ním zajímavé území zčásti podmočené a porostlé různou (až moc) bujnou vegetací, mající tak funkci určitého lokálního biocentra resp. biokoridoru. Možná, že se dočkáme v budoucnu i nějakých ekologických vylepšení popisované lokality. Bítovský mlýn tak zůstal už jen v našich vzpomínkách. Snad ještě možná někde zůstala písnička „Na potoce na Sezině stával mlýn, teď zbylo z něj jen trochu rozvalin“...

Při hledání náhrady za zlikvidovaný mlýnský rybník logicky padla pozornost na lokalitu Vesník přímo v Bítově. Se stavbou I. rybníku ve Vesníku se započalo v březnu roku 1968. Místní JZD přislíbilo i jako náhradu za zničený mlýnský rybník zapůjčit techniku na výstavbu. Přes mnohé problémy, jako například utopený buldozer v bahně, byla hráz rybníka nakonec nějak dokončena. Rybáři svépomocí postavili požerák a postupně i sami vyváželi hlínu na hráz. No byla to nemalá dřina. Celá stavba rybníka byla ukončena v roce 1971 a rybník na podzim byl napuštěn. Na jaře v roce 1972 rybáři nasadili větší kapry a 19. srpna byl konečně zahájen lov. Aktivní sportovní rybolov na novém rybníku vyvolal zvýšený zájem občanů o rybářský sport. Přijetím nových členů se členská základna tehdy zvýšila až na 15.

V současnosti na místě původního (trochu jinak řešeného než teď) požeráku je nový, který byl z důvodu havarijního stavu toho předchozího zcela nově postaven  v roce 2011, kdy zároveň proběhlo odbahnění rybníku. Ten je už bytelnější a 2,4 m hluboký, zase ale vcelku jednoduchý bez obslužné lávky (nicméně s přístupem v gumácích, někdy dokonce i v teniskách), otevřený, betonový, jednořadý s dřevěnými dlužemi, které umožňují odtok opět pouze svrchní vody (mimo úplné spuštění), a není opět součástí hráze. Hned vedle je už letitý bezpečnostní přeliv. Ono vlastně díky současnému řešení toho nového požeráku padá voda většinou přes síto po celém obvodu při větší vodě přes většinu plochy o velikosti cca 80 x 85 cm dolů do něj, takže přes bezpečnostní přeliv vedle voda teče málo kdy. Momentální nevýhoda je, že nám někdy přes toto hrubé síto voda odnáší okřehek menší do II. rybníku, což moc nechceme. Proto musíme něco vymyslet, co s tím. Tento I. rybník je situován cca 20 m pod 0. rybníkem a je s ním propojen viditelným potůčkem. Vtok do I. rybníku je veden skrze 2 m dlouhou betonovou rouru o vnitřním průměru 50 cm, která nahradila v roce 2012 letitý dřevěný náhon. Je prodloužena gumovým límcem, asi kvůli eliminaci podemletí břehu. Dnes je otázkou, zda v rámci vhodného a potřebného řešení výpustě, bezpečnostního přepadu z 0. rybníku i samotné výšky jeho hráze, komplexně neřešit celkový prostor mezi oběma rybníky. Ono sice pro oko turisty nebo ekologa může vypadat ten krátký potůček (= „podmáčený rygol”) zajímavě, ale daný prostor je opravdu podmáčený průsakem vody v rohu hráze, špatně se tam seče tráva a i ta betonová roura nemusí být na věky stabilní, i když zatím kupodivu i díky své váze vcelku drží obstojně. Proto by stálo za úvahu uvažovat položit do země betonové nebo jiné roury, udělat nový bezpečnostní přeliv i případně upravit hráz a plochu přiměřeně srovnat a osadit vhodnou vegetací. Kdysi tam stály velké vrby a pod nimi jsme několik let např. i zabíjeli kapry na Rybí hody. Nalevo za mělčinou jsou dřevěné kadibudky a nově přistavěný mini sklad pro různé věci. I. rybník má už jinou, ale hlavně lepší vodu než ten nad ním. Proto se využívá k drobnému chovu ryb a to zejména kapra, amura a lína. Je na něm zákaz rybolovu i (neoficiální) zákaz koupání...    

Již v roce 1975 se začalo pomalu na novém rybníku pracovat, usadily se betonové roury a postavil požerák. V roce 1976 se toho moc neudělalo, peníze na dokončení byly přislíbeny až na příští rok. A tak se taky stalo. Autobagr a nákladní auto zařídili navezení zeminy na novou hráz. Tam, kde se bohužel autobagr nedostal, rozhodli rybáři vyměřit každému členu spolku určitý díl, a ten musel dotyčný vykopat a vyvézt ručně! Následně se přivezly a usadily panely, jako vhodné kameny byly použity ty ze zrušeného nedalekého kuřína, který byl vzadu nad I. rybníkem, resp. 0. rybníkem. Až bylo konečně vše dokončeno, rybník se 3. června 1977 zastavil, tj. započalo jeho napouštění - 6 let od napuštění I. rybníka. Bohužel se záhy zjistilo, že někde prosakuje voda. Proto rybáři znovu museli odkrýt zeminu kolem požeráku, kde zjistili prasklinu v betonové rouře. Ta se následně ošetřila opět betonovou směsí a vše se znovu vrátilo do potřebného stavu před opravou vč. okolních úprav a rybník „drží“ dodnes, pokud pomineme občasné trable s dlužemi/drážkami. Na podzim se nasadily ryby, zejm. kapr, ale hned následující rok na jaře 1978 jich 35 ks K3 uhynulo! No začátky nebyly lehké. Ještě v roce 1979 se v rybníku chytili 2 pstruzi potoční, potom už ale nikdy... 

V současnosti stále už 44 let funguje původní požerák, otázkou je, jak ještě dlouho (např. drážky požeráku?). Je 3,1 m hluboký (výška vod. sloupce v požeráku), zase ale vcelku jednoduchý bez obslužné lávky (je téměř součástí hráze), uzavřený, betonový, opět jednořadý s dřevěnými dlužemi, které ale tentokrát umožňují odtok pouze spodní vody (mimo úplné spuštění). Toto řešení někdy přináší komplikace, např. při výlovu, když se ucpe betonová roura před požerákem na dně rybníka. Hned vedle je už zase letitý bezpečnostní přeliv, který bohužel vypadá trochu „divně“. No ono vlastně po jisté tech. úpravě již řadu let jde přes ten tzv. bezpečnostní přeliv trvale svrchní voda, snad více okysličená voda do  III. rybníku, takže přes samotný požerák vlastně teče trochu voda průsakem, navíc s vyústěním betonové roury po hladinu vody v III. Rybníku! Čas od času se rybník odbahňuje, naposledy v roce 2018, o rok dříve na podzim v roce 2017 byl poslední výlov, které jsou jinak pravidelně co 5–7 let, což je možná zbytečně dlouhý interval. Těžko říci, zda zvolené řešení tohoto požeráku je šťastné…

Ve stejném roce 1977 se smažily u rybníka ryby a v rybářské kronice se poprvé objevuje slovní označení Rybí hody. A aby bylo kde se skrýt před nepohodou, posedět či uschovat nářadí, byla v roce 1978 postavena nad II. rybníkem malá bouda. Po dvou přístavbách a dalším postupným vylepšováním se stalo, že dnes již stojí na hrázi I. rybníku stylová chata v plné parádě. Slouží k širokému využití jak rybářů, tak i veřejnosti. Do chaty byl v roce 1999 zaveden vodovod ze šachtice s vodoměrem a až v roce 2015 řádná elektrická přípojka místo dočasného řešení z let 1987/88 (přes Sochorka A.). A aby rybáři předešli potenciálním dohadům v budoucnu i uvedli vše do souladu s legislativou, byl v roce 2003 založen oficiální rybářský spolek (jako právnická osoba) a v roce 2005 byla provedena s určitými peripetiemi dodatečná kolaudace rybářské chaty. Tento II. rybník má podobnou vodu, řekněme snad i lepší vodu než ten nad ním. Mívá spíše tmavší (do hněda) zbarvení, ale někdy může jít částečně jen o optický klam. Určitý vliv má stínění stromy, druh i barva dna nebo druh/barva řas nebo planktonu. Při větším dešti lze pravidelně pozorovat zřetelný prosak (vývěr?) vody z napravo položeného lučního svahu v místech před „pekárnou kaprů na RH“. V tomto rybníku se už loví udicí, takže nějaký chov ryb zde má druhořadý význam. Vyskytují se zde zejména kapři, amuři, štiky, cejni, okouni, plotice, perlíni, méně líni, ojediněle candát, úhoř nebo hrouzek. Je na něm (neoficiální) zákaz koupání...  

Po vyjasnění/zklidnění situace, obdržení povolení a hlavně příslibu financí se mohlo v říjnu 1979 pokračovat v bagrování. Opět přijel autobagr a jedna tatra 148 a vyvezly se další kubíky hlíny na hráz. Vše potom téměř dokončil  a srovnal buldozer. V samém závěru roku byly ještě dovezeny panely na hráz. Na jaře 1980 se pomocí autojeřábu položily na hráz těžké betonové panely a několik aut přivezlo kamennou drť. V květnu rybáři zasadili zejména okolo rybářské chaty 150 stromků, protože okolí bylo téměř bez stromů, narozdíl dnes. Ještě během léta byly nějaké dodělávky těžkou technikou nebo svépomocí, aby se III. rybník konečně 13. července zastavil, tj. započalo jeho napouštění. Na konci srpna se vypustil II. rybník, část ryb se přemístila do III. rybníku, zbytek se upekl na Rybích hodech. Další násadu přivezli rybáři na podzim. Záhy po napuštění byl zjištěn určitý průsak vody přes hráz, ale protože se to samo nezlepšilo usazením zeminy, byl v říjnu 1981 proveden nucený výlov rybníka. Rybáři odkopali 3,5 m hlubokou díru kolem požeráku, kde zjistili prosakování vody někde kolem betonové roury. Vyspravili to jílem a betonem a rybník znovu zastavili. Do rybníku vrátili ryby uschované v I. rybníku. Bohužel na jaře 1982 byl opět zjištěn průsak vody kolem požeráku, takže se zase voda musela spustit a kopalo se a kopalo... Po úspěšné opravě se rybník znovu v červnu zastavil. V tomto roce 1982 rybáři rovněž rozšířili rybářskou chatu o první přístavbu. Tuto hrubou stavbu ale dokončili vč. interiéru až v roce 1984. Opět začátky provozu tohoto rybníka byly spojeny s úhyny ryb, např. v roce 1981 120 ks K2, některé byly mírové, v roce 1982 65 kaprů (na obou ostatních rybnících 240 ks). Vše asi souviselo zejména s počasím a prosakováním hráze kolem požeráku... 

V současnosti stále funguje původní požerák. Je 3,2 m hluboký (výška vod. sloupce v požeráku), zase ale vcelku jednoduchý bez obslužné lávky (je téměř součástí hráze), opět uzavřený, betonový, jednořadý s dřevěnými dlužemi, které ale opět umožňují odtok pouze spodní vody (mimo úplné spuštění). Toto řešení někdy přináší komplikace podobně jako u II. rybníku. Dnes už můžeme jen spekulovat, proč u těch posledních dvou rybníků byla zvolena forma uzavřeného požeráku, který má smysl zejména jen v případě velkého tlaku vody, což ale není přece náš případ. Na Žabárně v Tísku mají nově už otevřený požerák, na rybnících ve Zbyslavicích také a i vlastně podstatně větší VN v Bílovci! Větší rybníky často mají výpustní zařízení umožňující zvolit, která vrstva vody bude z rybníka odtékat, zda prohřátá hladinová vrstva s vysokým obsahem kyslíku a organické hmoty primárních producentů, nebo na kyslík chudší, chladnější voda dna s vysokým obsahem iontů z rozložených látek. Z hlediska požadavků na jakost vody odtékající vody z rybníků není bohužel jednoznačné, která vrstva vody je horší kvality...

Hned vedle požeráku je už zase letitý malý bezpečnostní přeliv, který ale vlastně svému účelu příliš neslouží. Ono po jisté tech. úpravě požeráku již řadu let jde skrze dva otvory po obou stranách požeráku trvale svrchní voda, snad více okysličená voda ven z III. rybníku, takže přes dluže/drážky v požeráku teče trochu voda jen průsakem. Tady ovšem ten kyslík už poněkud moc význam nemá, orgány státní správy obecně zajímá celková kvalita vody vypouštěná z této rybniční soustavy do recepientu (bít. potůček/Jamník), ale naopak rybáře zajímá, co do Vesníku přitéká. Čas od času se rybník odbahňuje, naposledy v lednu 2020, o rok dříve na podzim 2019 byl poslední výlov, které jsou jinak pravidelně každých 7 let, což je možná zbytečně dlouhý interval. Totiž výlov rybníka je nejlepší způsob regulace biomasy ryb atp., a u takhle malých rybníků i ekonomicky a technicky poměrně nenáročný. Jen je třeba trochu času a pár ochotných lidí... 

III. rybník by měl mít teoreticky nejlepší vodu z celé kaskády rybníků.  Bývá spíše světlejší, někdy trochu khaki zbarvená, přitom ale občas poměrně průhledná, což sice lahodí oku plavce, ale pro rybniční ryby to není ideální. Vzhledem k menšímu stínění stromy se do hladiny více opírá sluníčko, což může zvl. poslední roky (kvůli sinicím) až vadit. Na druhou stranu bez slunečního záření není fotosyntéza a kyslík. Celá ta problematika je prostě složitější a působí zde řada faktorů, které je třeba vybalancovat: zájem rybářů, koupání, biomasa ryb (druh, počet), krmení (objem, druh), četnost výlovů, vegetace kolem vody aj. Přes rybník vede trochu nešťastně el. vedení VN, ale přeložit ho jinam je utopie. Ty dráty sice vypadají, že jsou vysoko, ale zdaleka ne pro všechny rybáře…:-) V tomto rybníku se už loví udicí, takže nějaký chov ryb zde má druhořadý význam. Vyskytují se zde zejména kapři, amuři, candáti, okouni, plotice, perlíni, líni, ojediněle štika, úhoř, tolstolobik nebo hrouzek. Občas lze spatřit i (nežádoucí) želvu. Ono vůbec by lidé neměli samovolně cokoli vypouštět do vody, resp. obecně do přírody, nechtěně totiž mohou způsobit různé i nemalé problémy! Před zimou se vysazuje již řadu let pstruh duhový. Je na něm povoleno koupání, ale lidé toho dnes již moc nevyužívají…

Rybníky ve Vesníku mají plochu celkově cca 0,63 ha, což není moc. Vznikly postupným letitým budováním. Dá se říci, že se zde sešlo několik faktorů, díky kterým toto dílo máme jako např. vhodné místo s vodotečí, zapálené rybáře, pochopení a letitá podpora obce, vhodná/přiměřená velikost, finance, blízkost lidem v obci aj. Ano v okolí (sev. Morava) máme různé rybníky i rybniční soustavy, ale obtížně budeme hledat takto hezky udržovaný areál s tolika funkcemi, což je na jednu stranu unikátní, na druhou stranu se ale navzájem tyto funkce trochu omezují. Prostě kompromisy musí být. Předešlá (pochvalná) tvrzení nám opakovaně potvrdila již celá řada různých lidí…